„Důkazem vysokého vzdělání je schopnost mluvit o největších věcech nejjednodušším způsobem.“
David Hume
Tak a je tu pokračování mého příběhu Kavárna Pod Jírovci. první díl najdete
tady.
Konečně jsem se nacházela v ulici, o které se psalo na papírku, co mu upadl u kavárny Pod Jírovci. V tomto městě bydlím od narození, ale přece jenom je moc velké, abych znala všechny ulice. Proto jsem tuto ulici našla až teď. Ptala jsem se kolemjdoucích, zda neví, kudy se tam jde. Připadala jsem skutečně jako cizinec.
Po chodníku jsem ulicí prošla a hledala číslo 666. Starý patrový dům s nápisem Holičství/ kadeřnictví a číslem 666 stál až na rohu.
Napadlo mě, zda si tu nechce ostříhat oholit vlasy na ježka , abych ho nepoznala. Nebo jsem se mýlila a ten papírek nic neznamenal.
Bylo otevřeno, tak jsem vešla dovnitř. Nacházela jsem se v chodbě. Otevřela jsem další dveře. Za nimi byla malá místnost, podél stěny pár židlí a naproti dveřím kadeřnice stříhala šedé vlasy postarší paní. Ta seděla na židli a koukala se do zrcadla před sebou a sledovala, jak jí na zem padají ustřižené vlasy.
Kadeřnice přestala stříhat a podívala se mým směrem. „Potřebujete něco?“ zeptala se.
Zaváhala jsem. Mohla jsem se zeptat, zda se tu on neobjednal. Pokud ano, stačilo by zjistit na kdy a měla bych možnost se s ním setkat. Ale to jsem neudělala. „Ne, nic. Nashledanou,“
Vycouvala jsem z místnosti a zavřela dveře. Rychlou chůzí jsem se dostala pryč z kadeřnictví, ze Zednářské ulice, z této části města. Šla jsem rovnou za nosem, do ulice plné výloh obchodů s oblečením.
Prohlížela jsem si ve výlohách oblečení, ale neměla jsem v plánu si nějaké koupit.
Nenechala jsem si utéct šanci. Obávala jsem se, že už se mi podobná šance nenaskytne. Neměla jsem tušení, kde bydlí a on asi ani neměl zájem mě potkat. Nemohla jsem se mu divit.
Pa
Verry Chatty =)
PS: Doufám, že vám nevadí nový design, u starších článků se vám tedy možná neobjeví text. kdyby jste si nějaký starší článek chtěli přečíst, pro jistotu ho celý označte myší ;) Trvalo by moc dlouho, než bych to upravila tak, aby se to dalo normálně číst.
Žádné komentáře:
Okomentovat